Po babičce jsem zdědila téměř rozpadlé křeslo z ohýbaného dřeva s propadlým čalouněním. Bylo mi jasné, že svému účelu již sloužit nemůže. Dřevo bylo příliš slabé a prožrané červotočem, který to stejně  již ale před časem vzdal a odstěhoval se.

Přesto jsem se pustila do renovace. Nejdříve jsem dřevo vyztužila napuštěním různými látkami a rozpadlé části slepila dohromady vypěňovacím lepidlem. Chybějící dýhu jsem doplnila zlacením a finálně jsem povrch konstrukce zafixovala tvrdým olejem. Sedák je nyní také kompletně nový včetně čalounění a křeslo slouží k odkládání svršků v ložnici. Ani kočky nepohrdnou ubytováním na novém, měkkém sedátku.

Křesílko se stalo hezkou součástí interiéru, i když již nikdy nebude úplně sloužit svému původnímu účelu. Na to je staré dřevo příliš slabé.